Co když už nevíte, co říct partnerovi, když jste spolu v posteli, ale nechcete mluvit o účetních výkazech nebo o tom, kdo vyčistí koupelnu? Párová masáž není jen o dotyku. Je to párová masáž jako most mezi těly, který může překlenout ticho, které se mezi vámi postupně vytvářelo.
Proč právě masáž? Ne jen relaxace
Nejde o to, abyste si na chvíli ulehli. Jde o to, abyste se znovu ucítili. Když masírujete partnera, nejde jen o pohyb rukou. Jde o to, že vaše ruce se dotýkají jeho těla tam, kde už možná dlouho nikdo nebyl. Tam, kde se skrývají napětí, staré zranění, neřečené slova. A právě v tomto momentě, kdy se dotýkáte jeho záda, boků nebo ramen, se otevírá prostor pro něco víc než jen fyzickou relaxaci.
Nejsou to jen endorfiny, které vás uvolňují. Je to oxytocin - ten hormon, který vědci nazývají „hormon lásky“. Když se dotýkáte někoho s úctou, pomalostí a pozorností, vaše tělo začne vyrábět více oxytocinu. A toto chemické zapálení vás přivádí blíže. Ne proto, že byste se něco řekli. Ale proto, že jste se ucítili.
Když masírujete, nejste terapeutem. Jste partnerem
Nezapomeňte: masáž není výkon. Není to „udělám to za tebe, protože jsi unavený“. Je to sdílená zkušenost. Když masírujete, nejste v roli „dělajícího“. Jste v roli „přítomného“.
Nejprve rozehřejte olej v rukou. Nejde o to, aby byl teplý - jde o to, aby váš dotyk byl teplý. Když vaše ruce začnou mít teplo, partner to cítí. Cítí, že jste tam. Cítí, že jste připravený.
Nezačínejte hned na zádech. Začněte na nohách. Ne na kolenou. Na ploskách nohou. Lehkým, pomalým kruhovým pohybem. Víte, když děti chtějí, aby je rodiči přejali? Takhle. Přesně takhle. A když se vaši prsty dotknou jeho plochy nohy, a on se usměje - to je začátek.
Potom postupujte po lýtkách, kolenou, bokům. Nikdy nespadněte na ňadra nebo na hýždě. Nejste v klinikě. Jste v koutku, kde se děje něco, co se nevyskytuje v žádné katalogové příručce. Přestože jste se s ním spalovali, nejspíš jste se už dlouho nedotýkali jeho boků. A když to uděláte teď, pomalu, s pozorností, začne v něm něco získávat hlas.
Fráze, které opravdu fungují - ne „to je skvělé“
Nechte si na paměti: nejhorší věc, kterou můžete říct během masáže, je „to je skvělé“. To je něco, co říkáte, když nevíte, co říct. A tohle není chvíle, kdy potřebujete něco říct. Potřebujete cítit.
Ale když už chcete mluvit - tady jsou fráze, které skutečně otevírají dveře:
- „Cítím, že tady máš nějaké napětí… chceš, abych to zkusila pomalu uvolnit?“
- „Když jsem tě dotýkala, cítil jsi něco? Něco, co ti připomínalo něco staršího?“
- „Můžu se tě zeptat… co ti dnes dělá nejvíc radosti?“
- „Když jsem tě dotýkala na rameni… cítil jsi, že jsem tě tam hledala?“
- „Děkuju, že jsi se mi dal.“
Tyto fráze nejsou z pohádky. Jsou z praxe. Z těch chvílí, kdy někdo přestal mluvit o tom, co je špatně, a začal se ptát, co je skutečně přítomné. Neříkají „jsem tady pro tebe“. Říkají: „vidím, že tady něco je“.
Když se role prohodí - je to jiný svět
Po půl hodině se prohodíte. Ten, kdo byl pasivní, teď může být aktivní. A tady se děje něco podivného. Když jste byli ten, kdo byl masírován, jste si všimli, jaký je ten dotyk. Jaký je ten tempus. Jaký je ten dýchání. Když teď vy masírujete, víte, co to znamená - a nejste v níživě. Jste v přítomnosti.
Neříkejte: „Teď to udělám lépe“. Řekněte: „Teď to dělám pro tebe - ne proto, že máš potřebu, ale protože chci.“
Nejde o to, aby byla masáž dokonalá. Nejde o to, aby byla technicky správná. Jde o to, aby byla pravá. A pravá masáž je ta, která se děje v tichu - a pak v něm něco zazní.
Po masáži - neříkejte „to bylo skvělé“
Když skončíte, neváhejte. Neříkejte: „To bylo skvělé.“
Řekněte: „Cítil jsem, že jsi se v něčem zdržoval.“
Nebo: „Když jsi se tak zhluboka nadechl, cítil jsem, že jsi se vzdal něčeho.“
Nebo: „Myslím, že jsi se mi dnes dal.“
Neříkejte „díky“. Řekněte „vidím“.
Neříkejte „mělo to být víc“. Řekněte „co bych chtěl, aby bylo jinak?“
Nejde o to, abyste se zase „přivírali“. Jde o to, abyste se znovu viděli.
Co dělat, když se to nezdaří?
Někdy to prostě nejde. Někdy se někdo nechce otevřít. Někdy je stres větší než přítomnost. A to je v pořádku.
Nemusíte to dělat každý víkend. Nemusíte to dělat, když jste unavení. Nemusíte to dělat, když se cítíte, že to je „něco, co bychom měli dělat“.
Naopak - když to děláte, když máte dost času, když jste v klidu, když máte dost místa - to je když se to stane.
Párová masáž není nástroj. Je to příležitost. A příležitosti se nevyužívají. Využívají se.
Co vás čeká, když to zkusíte
Když to zkusíte - ne jen jednou, ale dvakrát, třikrát - začnete vědět. Začnete vědět, že vaše tělo zná vašeho partnera lépe než vaše slova. Začnete vědět, že dotek nemá potřebu vysvětlovat. A začnete vědět, že když někdo dotkne vaše rameno s úctou, není to jen masáž. Je to přízvuk.
Nejste v terapii. Nejste v klinice. Jste v koutku, kde se neříká „mám tě rád“. Jde o to, že se neříká nic. A přesto všechno zní.